polarizovatelnost

Polarizovatelnost (polarizability) je fyzikální a chemická vlastnost, která popisuje schopnost atomu, molekuly nebo jiného chemického prostředku být vystaven elektrickému poli a následně se přizpůsobit, tedy vytvořit vnitřní elektrické pole, které zmenšuje působení původního vnějšího pole. Tato vlastnost je klíčová pro pochopení interakcí mezi molekulami, například ve vztahu k van der Waalsovým silám nebo k tvorbě dipólových momentů.

Polarizovatelnost je obvykle označována symbolem α (alfa) a je vyjádřena v jednotkách objemu, například v kubických angstroms (ų) nebo v SI jednotkách (Faradmetr vykonávající m2). Čím je větší polarizovatelnost, tím je molekula nebo atom náchylnější k indukci elektrického dipólu v přítomnosti elektrického pole.

Faktory ovlivňující polarizovatelnost zahrnují velikost atomového nebo molekulárního oblouku, počet elektronů a jejich distribuci. Obecně platí, že těkavější a větší molekuly jsou více polarizovatelné, neboť mají více volných elektronů a větší rozměr elektronové oblouky.

V chemii je polarizovatelnost důležitým faktorem při určování polarity molekul, jejich spektroskopických vlastností a intermolekulárních sil. V fyzice a materiálových vědách pak hraje roli při popisu vlastností dielectriců a optických jevů.

Celkově je polarizovatelnost klíčovým parametrem při studiu vzájemných přitažlivých sil mezi molekulami a pro pochopení jejich chování v různých fyzikálně-chemických procesech.