paravirtualizáció

Paravirtualizáció je technika virtualizace, která umožňuje operačnímu systému hosta spolupracovat s virtualizačním softwarem (hypervisorem). Na rozdíl od plné virtualizace, kde hypervisor emuluje veškerý hardware pro hostovaný operační systém, paravirtualizace vyžaduje, aby hostovaný operační systém byl upraven. Tato úprava spočívá v integraci speciálních ovladačů nebo zavedení tzv. hypercallů, které umožňují hostovanému operačnímu systému přímo komunikovat s hypervisorem.

Klíčovou výhodou paravirtualizace je zvýšený výkon. Tím, že hostovaný operační systém ví, že běží ve virtualizovaném prostředí, může provádět operace, které by jinak vyžadovaly privilegované instrukce a byly by tak pomalejší, přímo přes hypercall. To eliminuje potřebu pro hypervisor emulovat nízkoúrovňový hardware a snižuje režii.

Příkladem paravirtualizace jsou technologie jako Xen, kde původní verze vyžadovaly upravené hostované operační systémy. Moderní hypervisory často kombinují techniky plné a paravirtualizace, aby dosáhly optimálního výkonu a kompatibility. Paravirtualizované ovladače jsou běžně používány v cloudových prostředích pro zlepšení výkonu síťových a diskových I/O operací virtuálních strojů. Nevýhodou je nutnost modifikace hostovaného operačního systému, což není vždy možné nebo praktické, zejména pro proprietární operační systémy.