palatalizace

Palatalizace je foneticko-fonologický proces, při němž se souhlásky mění tak, že získávají palatální kvalitu – artikulaci, při níž se špička jazyka posouvá blíže k patru. Výsledkem bývá měkkost souhlásek a často vznik palatálních nebo palato‑alveolárních zvuků, které mohou měnit význam slov.

Palatalizace bývá vyvolána koartikulací s frontálními samohláskami, zejména i a e, a někdy také s blízkostí yodu, tedy j. Může být trvalá (fonémická) nebo pouze artikulační a v historickém vývoji vést ke změnám, které rozšiřují sadu souhlásek.

V různých jazycích má palatalizace odlišný status. V některých jazycích je palatalizace fonémická a systémově rozlišovaná, v jiných jen artikulovaná. U slovanských jazyků bývá palatalizace častým fenoménem a často souvisí s tvorbou měkkých souhlásek. V češtině je palatalizace úzce spojena s měkkostí souhlásek a s historickým vývojem, který ovlivňuje jejich výslovnost i zápis.

Palatalizace tak představuje klíčový pojem v synchronní i historické fonetice, který vysvětluje šíření a rozmanitost zvukových systémů jazyků a jejich vývoj v čase.