obrozením

Obrození je české podstatné jméno odvozené od kořene zrození s předponou o-. Znamená obnovení, oživení, znovuzrození. V češtině se obrození často užívá v přeneseném významu pro kulturní, jazykové nebo národní oživení. V některých textech se obrozením označuje i náboženská obroda či širší civilizační oživení.

Národní obrození: Nejvýznamnější použití termínu se vztahuje k Národnímu obrození, historickému období zhruba od konce 18. století do poloviny 19. století na území českých zemí. Byl to proces posilování českého jazyka, literatury, školství a kulturní identity v rámci Rakouského císařství. Cílem bylo vybudovat samostatný kulturní a politický prostor pro Čechy a obrodit veřejný život v češtině. Klíčoví představitelé zahrnují Josefa Dobrovského, Josefa Jungmanna, Františka Palackého a Boženu Němcovou; důležité kroky zahrnovaly rozvoj české literatury, tisk a vznik institucí.

V širším významu obrození popisuje obecný proces obnovení kulturního dědictví, jazykové obnovy či náboženské probuzení. Termín se dnes používá nejen v historickém kontextu, ale i při popisu oživení tradic, folkloru, architektury či duchovních aktivit ve moderních společnostech.

Související pojmy jsou Národní obrození, jazyková obroda, literatura národního obrození.

---