nespokojenost

Nespokojnost je stav či postoj vyjadřující nespokojenost se současným stavem věcí a rozdíl mezi očekáváním a realitou. Může být osobní, například pokud člověk není spokojen s prací, vztahem nebo životními podmínkami, ale i kolektivní, když ji vyjadřují skupiny obyvatel vůči politice, cenám či poskytovaným službám.

Původ slova spočívá v češtině: ne- jako záporný prefix a slovo spokojenost, tedy doslovně „necontentment“. V běžné mluvě se používá k popisu nespokojenosti občanů, spotřebitelů či pracovníků a bývá spojována s kritickým hodnocením současného stavu.

Nespokojenost se projevuje v různých sférách: osobní nespokojenost může motivovat změnu v zaměstnání, ve vztazích či v životním stylu; v ekonomice a službách vyústí v reklamace, stížnosti a odchod zákazníků; v politice bývá spojována s kritikou vládních rozhodnutí a s požadavky na změny.

V sociálních vědách se nespokojenost zkoumá jako faktor motivující změnu; kolektivní nespokojenost může vyvolat veřejné protesty, petice či změny politických názorů a politické tlaky. Měření nespokojenosti se provádí prostřednictvím průzkumů, dotazníků a indexů spokojenosti; v podnikání se zohledňuje prostřednictvím zpětné vazby, stížností a reklamací, které vedou k následným zlepšením.

Související termíny: spokojenost, frustrace, stížnost.