laparoskopu

Laparoskop je tenký, dlouhý optický nástroj používaný při laparoskopii. Na jeho konci obvykle bývá kamera a světelný zdroj, které umožňují zobrazit vnitřní prostory břicha na monitoru. Většina laparoskopických zákroků se provádí přes malé řezy, což umožňuje minimální invazivitu a rychlejší rekonvalescenci.

Princip postupu zahrnuje zavedení několika portů do břišní dutiny. Břicho se pomocí injikovaného oxidu uhličitého nafoukne pro vytvoření pracovního prostoru. Laparoskop se vloží jedním portem a prostřednictvím dalších nástrojů se provádí požadovaný chirurgický výkon; obraz se kontinuálně monitoruje.

Použití zahrnuje diagnostickou laparoskopii i operativní zákroky, například odstranění žlučníku (cholecystektomie), léčbu zánětu slepého střeva, některé opravy hernií a řadu gynekologických výkonů. Výhody oproti otevřeným operacím zahrnují menší jizvy, méně bolesti, kratší dobu rekonvalescence a kratší hospitalizaci. Rizika zahrnují infekci, krvácení, poškození orgánů a komplikace související s nafouknutým břichem.

Historie: rané pokusy s laparoskopií během počátku 20. století realizovali Georg Simon Kelling a Hans Christian Jacobaeus. Moderní laparoskopie se rozšířila od 80. let díky pokroku ve videotechnologii, světelných zdrojích a specializovaným portům, a dnes je běžnou součástí široké škály chirurgických oborů.