kvapaliny

Kvapaliny (kapaliny) jsou jedním ze čtyř základních stavů hmoty. Mají definovaný objem a tvar se přizpůsobuje tvaru nádoby. Molekuly mezi sebou interagují (kohezní síly), což umožňuje, že kapaliny tečou, ale jejich objemový stav zůstává stabilní. Jsou relativně málo stlačitelné a jejich hustota bývá vyšší než u plynů.

Mezi základní fyzikální vlastnosti kvapalín patří hustota, viskozita, povrchové napětí, index lomu a teplotní závislost vlastností. Viskozita popisuje odpor kapaliny vůči proudění; některé kapaliny se chovají Newtonovsky (konstanta viskozita), jiné nenewtonovsky (viskozita se mění s rychlostí průtoku). Teplota a tlak ovlivňují hustotu, viskozitu a bod varu; chemické složení ovlivňuje také povrchové napětí a další vlastnosti.

V kapalinách platí hydrostatika a hydrodynamika. Tlak v klidné kapalině roste s hloubkou (Pascalův zákon). Archimédův zákon popisuje sílu nadlehčující tělesa ponořená do kapaliny. V rychle se pohybujících kapalinách platí Bernoulliho rovnice, která spojuje tlak, rychlost a výšku.

Kapaliny se dělí podle mísitelnosti: některé se mísí bez problémů, jiné se vrství a neuvolňují. Při změně teploty a tlaku mohou zůstat kapalné, přecházet do plynné fáze (var) nebo do pevné fáze při nízkých teplotách.

Kvapaliny hrají klíčovou roli v přírodě i technice. Přírodní tekutiny zahrnují vodu a biologické roztoky, technické kapaliny zahrnují paliva, oleje a chemické roztoky používané v průmyslu a medicíně.