intermetalických

Intermetalické sloučeniny (intermetalické fáze) jsou materiály tvořené dvěma nebo více kovovými prvky s přesně daným poměrem složení a dlouhodobě uspořádanou krystalickou strukturou. Na rozdíl od směsí kovových roztoků vykazují tyto fáze stabilní a charakteristické uspořádání atomů, které určuje jejich fyzikální vlastnosti. Často mají vysoké teplotní pevnosti, vysoký bod tání a zvýšenou odolnost proti oxidaci, ale bývají křehké při pokojové teplotě a méně tvárné.

Intermetalické fáze vznikají při specifických poměrech prvků a temperování. Mezi známé příklady patří Ni3Al s uspořádanou strukturou L12, gamma-TiAl s L10, a B2 struktury FeAl a NiAl. Tyto fáze se často uplatňují v kombinaci s dalšími materiály v rámci vysoce teplotně odolných systémů, a mohou tvořit součást kompozitů nebo výztuž v matricích.

Vlastnosti a zpracování jsou výrazně ovlivněny jejich řádovým uspořádáním. Intermetalické materiály často vykazují vysokou tvrdost a vysokou teplotní pevnost, avšak jejich plastické možnosti bývají omezené. Z toho důvodu se jejich praktické využití tradičně omezovalo na specializované aplikace a výzkum. Moderní vývoj zahrnuje zlepšení ductility prostřednictvím vícefázových struktur, otěruvzdorných povlaků a vývojů v oblasti kompozitů, které kombinují výhody intermetalických fází s kovovými matricemi.

Použití zahrnuje vysokoteplotní komponenty, například turbínové lopatky, a další technické aplikace vyžadující vysokou pevnost při elevovaných teplotách. Budoucnost intermetalických sloučenin se soustředí na lepší porozumění jejich mikrostruktuře a na metodiky zvyšující jejich mechanismy plasticity.