inteligencí

Inteligence je široká kognitivní schopnost umožňující učení ze zkušeností, adaptaci na nové situace, porozumění složitým konceptům a řešení problémů. V psychologii se často rozlišují verbální dovednosti, numerické a prostorové myšlení, paměť a abstraktční uvažování. Tyto složky jsou propojené a jejich význam se liší podle situace.

Teorie inteligence se liší v definici a v tom, jak ji měří. Základní koncepce vyzdvihuje obecný faktor g. Doplňkové modely zahrnují Gardnerovu teorii více inteligencí (jazyk, logicko–matematická, prostorová, hudební, sociální, intrapersonální) a Sternbergův triarchický model (analytická, praktická, tvořivá inteligence).

Měření inteligence probíhá převážně pomocí IQ testů, které hodnotí určité kognitivní domény. Výsledky však ne vždy odrážejí talent či kreativitu a mohou být ovlivněny kulturou, prostředím a dalšími faktory.

V širším pojetí se pojem rozšiřuje na umělou inteligenci (AI), která zahrnuje systémy navržené k řešení úloh dosahujících lidského rozumu. Rozlišuje se úzká AI a obecná AI; etické, právní a sociální dopady zůstávají předmětem diskusí.

Historie inteligence sahá k testům na počátku 20. století (Binet–Simon). Od té doby se teorie vyvíjely a zvažovaly role genetiky a prostředí v rozvoji kognitivních schopností a jejich měření.