impulzivitou

Impulzivita je pojem používaný v psychologii a psychiatrii k popisu tendence k rychlým, nedostatečně promyšleným rozhodnutím a činům, často bez uvážení důsledků. V češtině se tvarem impulzivitou odkazuje na instrumentální (rodu) situaci vyjádření tohoto pojmu, ale základní význam zůstává: snížené zvažování alternativ, nízká tolerance k odkládání odměny a snadná reakce na podněty.

V rámci teorie impulzivity se obvykle rozlišují několik složek. Často se uvádí kognitivní impulsivita (obtíže s plánováním a zvažováním důsledků), motorická impulzivita (rychlé jednání bez odstupu) a emocionální či afektivní impulsivita (rychlá změna emocí a nesezdaný impuls k jednání). Tyto složky se vzájemně prolínají a mohou se lišit v intenzitě napříč jedinci a situacemi.

Měření impulzivity zahrnuje psychologické dotazníky, například BIS-11 (Barrattův impulsivní scale), a behaviorální úkoly zkoumající rychlost rozhodování a odkládání odměny. Z neurobiologického hlediska jsou spojeny s funkcí prefrontálního kortexu, limbického systému a dopaminových cest, což ovlivňuje plánování, sebeovládání a reakční rychlost.

Klinicky je vysoká impulzivita spojována s různými oblastmi poruch, včetně ADHD, poruch osobnosti, závislostí a patologického rizikového chování. Naopak u některých jedinců představuje součást adaptivní versatility v prostředí vyžadujícím rychlé rozhodování. Léčba často zahrnuje psychoterapii (např. CBT, DBT), zevní intervenci u souběžných poruch a, pokud je vhodné, farmakoterapii cílenou na primární diagnózu.