idealizmus

Idealizmus je filozofický směr, který tvrdí, že realita je do určité míry závislá na mysli, idejích či vědomí, nebo že svět má svou strukturu a existenci přinejmenším částečně v důsledku poznání. V praxi se jedná o odlišné tradice, které kladou důraz na duchovní či mentální principy jako zásadní pro bytí a poznání a často vystupují proti materialismu a některým formám realismu.

Historie idealismu zahrnuje několik hlavních linií. U starověku bývá spojován s platonismem, který klade skutečnost v podobě idejí nad fyzické jevy. V novověku vznikl subjektivní idealizmus, jak jej formuloval George Berkeley, jenž tvrdil, že existence věcí spočívá v jejich vnímání. Kantův transcendentalní (transcendentální) idealismus rozlišuje jevy a věci samé a tvrdí, že poznání je konstituováno formami smyslovosti a kategoriemi mysli. Následný německý idealismus, reprezentovaný Fichtem, Schellingem a Heglem, rozvíjel systém, v němž Absolutní duch či svět ducha postupně rozvíjí sama sebe. Britský idealismus, zastoupený Greenem a Bradleym, zdůrazňoval jednotu mysli a světa a roli myšlení při formování reality.

V současnosti se idealizmus objevuje v různých formách, které ovlivňují metafyziku, epistemologii i etiku, a někdy pronikají do kulturních a politických diskuzí. Kritici často poukazují na riziko relativizace existence objektů mimo mysl, zatímco obhájci zdůrazňují význam konceptů a struktur mysli při konstituování zkušenosti.