endocytózu

Endocytóza je buněčný proces, při němž buňka přijímá látky z okolního prostředí tak, že část plazmatické membrány se vyklopí dovnitř, uzavře se a oddělí od zbytku membrány. Vzniklá vesikula se nazývá endozom. Endocytóza umožňuje příjem živin, iontů a signálních molekul a hraje klíčovou roli v regulaci receptorové signalizace a obraně buňky.

Existují tři hlavní formy endocytózy:

- pinocytóza: neprobíhá cíleně a jedná se o ne specifickou internalizaci tekutin a malých molekul;

- fagocytóza: pohltí velké částice nebo buňky, typické pro makrofágy a další fagocytující buňky; vzniká fagozom;

- receptorově zprostředkovaná endocytóza: specifická internalizace ligandů vázaných na receptory; často probíhá prostřednictvím klathrinové dráhy; po internalizaci mohou být receptory recyklovány na povrch buňky nebo degradovány.

Mechanismus a fázování: endocytóza obvykle začíná invaginací membrány v místě receptor‑ligandového komplexu, vznikem endozomu a oddělením vesikuly pomocí proteinu dynamin; vnitřek endozomu se acidifikuje, dochází k laternímu sbližování s lysozomy. Receptory bývají recyklovány zpět na povrch, což umožňuje opakovaný příjem.

Příklady a význam: endocytóza LDL přes LDL receptor zajišťuje vstup cholesterolu do buněk; transferrin receptor umožňuje příjem železa; některé viry a bakterie mohou endocytózu využít k průniku do buňky.