diskriminace

Diskriminace je nespravedlivé zacházení s lidmi či skupinami na základě jejich identity či příslušnosti. Může se týkat rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, věku, náboženství, zdravotního postavení, handicapu, sexuální orientace, genderové identity, sociálního postavení či jiných znaků. Diskriminace může být projevem bezprostředního nebo nepřímého jednání a může postihovat jednotlivce i celé komunity. Rozlišuje se mezi přímou diskriminací a nepřímou diskriminací.

Projevy zahrnují to, že určité osoby jsou systematicky z výběrových řízení, služeb nebo příležitostí vylučovány nebo znevýhodňovány. Obtěžování a obtížné pracovně-právní nebo sociální situace jsou součástí diskriminačního chování, stejně jako viktimizace (trestání za podání stížnosti). Diskriminace se často projevuje v různých oblastech života, např. zaměstnání, vzdělávání, bydlení, zdravotní péči, přístupu ke službám či politické participaci.

Důsledky diskriminace zahrnují omezené příležitosti, sociální vyloučení, nižší ekonomickou a zdravotní pohodu a dopady na celkové zdraví společnosti. Snahy o její potírání zahrnují zavádění a vymáhání zákonů na rovném zacházení, pozitivní opatření, vzdělávání, zejména v oblastech s vysokým rizikem nerovností, a mechanismy pro oznamování a odstraňování diskriminačních praktik.

Na mezinárodní úrovni se diskriminace zakazuje v oblastech lidských práv a rovnoprávného zacházení v různých mezinárodních smlouvách a evropském právu. Národní právní systémy navíc obvykle přijímají zákony o rovném zacházení nebo antidiskriminační právní prostředky s nezávislými orgány a soudními mechanismy k ochraně jednotlivců. Cílem je zajistit rovný přístup k pracovním příležitostem, vzdělání, bydlení a službám a odstranit překážky, které vyplývají z předsudků a nerovností.