diatonická

Diatonická (diatonic) v hudební teorii označuje souvislost s diatonickou stupnicí a s harmonií, která z ní vychází. V češtině se používá termín diatonické stupnice, diatonické tóniny i diatonický systém harmonie. Pojem vychází z myšlenky, že se pracuje se sedmi různými tóny v oktávě a že melodie a akordy jsou z těchto tónů odvozené.

Diatonická stupnice obsahuje sedm tónů a v ní se nevyskytují tónové výstřelky mimo tuto sadu, i když mohou být dočasně označeny jako změněné. Pro durovou stupnici má vzor kroků W-W-H-W-W-W-H (celé, celé, půltón, celé, celé, celé, půltón); pro přirozenou mollovou stupnici vzor W-H-W-W-H-W-W. Z diatonické stupnice vycházejí i její modální varianty: Ionian (durová), Dorian, Phrygian, Lydian, Mixolydian, Aeolian (přirozená Moll) a Locrian.

Diatonická harmonie pracuje se sedmi stupni v rámci klíčů I–VII a vytváří triády na jednotlivých stupních. Z těchto diatonických akordů vznikají charakteristické funkce toniky, subdominantu a dominantu a běžné tonální progresie, jako I–IV–V–I. Diatonické systemy tvoří základ západní tonalní hudby, lidové písně i klasické tradice, a odlišují se od chromatických struktur, které do hudby vnášejí tóny mimo diatonickou sadu.

V češtině se pojem používá v hudební teorii i při popisu lidových i světských skladeb; diatonická koncepce bývá také spojována s výkladem modulací a modalit.