dialogický

Dialogický je české adjectivum od slova dialog a označuje vztah k dialogu, interakci a výměně řeči mezi účastníky komunikace. V odborných textech se používá pro popis projevů, textů a praktik, které jsou koncipovány jako dialogické, tedy založené na vzájemné reakci, interakci a otevřené komunikaci. Slovo nachází uplatnění v lingvistice, literární teorii i pedagogice.

Etymologie termínu sahá k latinskému dialogus a řeckému dialogos (dia- „přes“ / „skrze“ a logos „slovo, řeč“), přičemž české dialogický vznikl z francouzského dialogique a anglického dialogic. V češtině tedy vyjadřuje vlastnost nebo kvalitu spojenou s dialogem a pluralitou hlasů.

V různých oborech se pojem používá různě. V lingvistice a komunikaci popisuje texty či projevy, v nichž se střídají hlasy, reakce a interakční dynamika; v literární teorii a kultuře bývá spojen s Bakhtinovým pojmem dialogismu, který zdůrazňuje polyfonii a vzájemné ovlivňování literárních zvuků a stylů. V pedagogice se hovoří o dialogické výuce či dialogické metodě, která klade důraz na otázky, naslouchání, kritické myšlení a participativní zapojení studentů.

Související pojmy zahrnují dialog, dialogismus, monolog a dialogická komunikace.