diakritická

Diakritické znaky, často označované jako diakritika, jsou znaky přidávané k písmenu za účelem změny výslovnosti, významu nebo gramatické funkce. Tyto znaky se vyskytují v mnoha písemných systémech a umožňují reprezentovat fonémy, které by bez nich nebylo možné vyjádřit.

Mezi nejčastější patří háček (ˇ) na souhláskách, který mění zvukovou artikulaci, například čáp, čert, šelma; čárka (´) nad samohláskami, která označuje délku nebo změnu kvalitativní výslovnosti, například kámen, město; kroužek (˚) nad samohláskami, například u v některých jazycích a v písmu českém v podobě písmene ů; tečka a jiné stupně diakritiky, které se vyskytují v různých jazycích (ö, ä v němčině či švédštině). Čeština využívá zejména háček nad č, ř, š, ž, ň, ť a čárky nad samohláskami á, é, í, ó, ú a ý; v češtině se také vyskytuje písmeno ů, vznikající z kruhu nad písmenem u.

V širším lingvistickém a typografickém kontextu diakritika umožňuje přesně vyjádřit výslovnost a význam slov a usnadňuje rozlišování mezi homonymy. V informatice se řeší pomocí Unicode, který umožňuje jak prekomponované znaky, tak kombinované znaky; normalizace (NFC, NFD) zajišťuje konzistentnost ukládání, vyhledávání a řazení. Diakritická písmena jsou tedy klíčovou součástí moderních zápisů v mnoha jazycích.