dedukce

Dedukce je proces logického uvažování, při němž platnost závěru vyplývá z platnosti předpokladů. V ideálním případě jsou závěry logicky nevyvratitelně odvozeny z axiomů nebo obecných principů prostřednictvím pravidel odvozování.

V kontrastu s indukcí a abdukci, které vedou k obecnějším závěrům z konkrétních pozorování nebo k formulaci hypotéz, je dedukce zaměřena na to, co musí platit, pokud jsou vstupní premisy pravdivé.

Formální dedukce se obvykle uplatňuje ve filozofii, matematice a logice. V matematice a teoretické informatice jsou důležité důkazy a dokazy, založené na logických pravidlech a axiomech. Natural deduction a sequent calculus jsou známé systémy pro systematické odvozování.

Příklad: ze všeobecného tvrzení, že všichni lidé jsou smrtelní, a poznání, že Sokrates je člověk, plyne závěr, že Sokrates je smrtelný.

Etymologie: slovo dedukce pochází z latinského deductio, odvozování, doslovně „vedení dolů“. V praxi se používá v matematice, vědecké metodě, právu a každodenním logickém argumentování.