acidobazický

Acidobazická je termín používaný v chemii a příbuzných oborech k popisu vlastností, jevů a systémů spojených s kyselinami a zásadami. Základní myšlenkou je, že kyseliny a zásady se chovají odlišně v závislosti na tom, zda uvolňují protony, přijímají je, nebo sdílejí elektronové páry. Acidobazická chemie zkoumá roztokové chování, stupně disociace, pH a související rovnováhy.

Nejznámější modely zahrnují Arrheniovu definici kyselin a zásad (kyselina uvolňuje H+, zásada uvolňuje OH- v roztoku), Brønstedovu–Lowryho definici (kyselina daruje proton, zásada jej přijímá) a Lewisovu definici (kyselina přijímá elektronový pár, zásada ho dodává). Tyto modely doplňují jedna druhou a umožňují popis chemických reakcí v různých kontextech.

V roztocích je klíčovým pojmem pH, pOH a jejich vzájemná souvislost s Ka a pKa pro slabé kyseliny a jejich konjugované zásady. Acidobazické reakce zahrnují neutralizaci, například reakci H+ s OH- na tvorbu vody. Rovnováhu vnitroroztokově obvykle vyvažují bufferingové systémy, které zajišťují stabilní pH při malých dávkách kyselin či zásad.

V biologii a medicíně hraje acidobazická rovnováha zásadní roli – krevní bikarbonátový systém, dýchací regulace a buněčná homeostáza. Ve environmentálních a potravinářských aplikacích se sleduje a upravuje pH roztoků a médi; v analytické chemii se používají titrace a indikátory k určení koncentrací kyselin a zásad.

Termín acidobazický se užívá k popisu široké škály jevů, od základních chemických reakcí po komplexní biochemické procesy, a odráží důležitost rovnováhy kyselin a zásad v přírodě i technice.