acidobazickou

Acidobazickou se v češtině používá jako adjektivum popisující jevy, teorie a situace související s kyselinami a zásadami, jejich interakcemi a s jejich důsledky v chemii i biosystémech. Pojem zahrnuje širokou oblast acidobazických procesů, od teoretických definic po praktické aplikace v laboratorním i biologickém kontextu.

Základní teoretické rámce zahrnují několik definic kyselin a zásad. Arrheniova definice uvádí kyseliny jako látky uvolňující H+ v roztoku a zásady jako látky produkující OH−. Bronsted–Lowry rozšířil pojem na kyseliny, které darují proton, a zásady, které proton přijímají. Lewisova definice obecně vyjadřuje acidobazické děje jako dané elektronovými dusíky a acceptory/donory elektronů bez nutnosti přímého H+ transferu. Tyto rámce se překrývají a používají v různých kontextech od chemických reakcí po biochemii.

Klíčové pojmy zahrnují pH, pOH, pKa, pKb, pI a systém pufrů, které udržují stabilní roztoky. V biomedicíně se hovoří o acidobazické rovnováze, zejména v krvi, kde normální pH činí zhruba 7.35–7.45 a regulace probíhá prostřednictvím plic a ledvin.

Aplikace zahrnují chemické titrace, analýzu kyselin a zásad, léčebné hodnocení metabolických a respiračních poruch a environmentální monitorování kyselosti vody či půd. Acidobazická problematika je tedy klíčovým prvkem jak teorie, tak praxe v chemii a biologii.