Zásaditost

Zásaditost je pojem v chemii, který popisuje vlastnost látky působit jako báze. Obecně jde o schopnost látky přijímat protony podle Bronsted–Lowryovy teorie a případně poskytovat elektronový pár podle Lewisovy definice báze. Ve vodných roztocích se látky projevují jako zásadité, pokud zvyšují pH nad 7.

Rozlišení síly zásaditosti se provádí podle chemické teorie: silné báze, například NaOH, KOH a některé hydroxidy kovů, se ve vodě téměř kompletně disociují; slabé báze, například NH3 nebo aminy, disociují jen částečně. Zásaditost se kvantifikuje pomocí pKb (pro bázi) a prostřednictvím pKa konjugované kyseliny. Pro roztoky ve vodě platí přibližný vztah pKa + pKb = pKw ≈ 14 při 25 °C.

Zásaditost se měří také prostřednictvím pH a pOH; čím vyšší pH, tím výraznější zásadité chování. Poznámka: v různých prostředích (např. nevodných médiích) mohou platit jiné definice a parametry.

Použití: zásaditost je klíčová pro neutralizaci kyselin, úpravu vody, chemické syntézy a ochranu materiálů před kyselým prostředím. V environmentální chemii se sleduje zásaditost půdy a vody, která ovlivňuje dostupnost živin a rozklad látek. V kontextu chemických teorií existují dva hlavní pohledy: Bronsted–Lowry (zásadové částice přijímají protony) a Lewis (zásadové látky poskytují elektronové páry).