Výztuha

Výztuha je konstrukční prvek sloužící k zajištění tuhosti a nosnosti dílců a konstrukcí. Jejím úkolem je rozložit zatížení, zamezit nadměrnému průhybu a vzniku trhlin či selhání součástí. Výztuhy se používají v širokém spektru technických oborů, od stavebnictví po strojírenství a dopravní techniku.

V civilním inženýrství je nejběžnější výztuhou beton: armatura a ocelová síť. Armaturu tvoří ocelové tyče nebo oblouky, které se ukládají do konstrukce a zalévají betonem. Kromě oceli se používají i FRP výztuhy (kompozity), které mají lepší odolnost vůči korozi a nižší hmotnost.

V kovových a dřevěných konstrukcích slouží výztuhy často jako žebra, příčníky a kotevní prvky pro zajištění torzní a ohybové tuhosti panelů a rámů.

Návrh výztuh vychází z mechanických výpočtů a platných norem. Určuje se potřebná plocha průřezu výztuh, jejich rozmístění, délky kotvení a způsob spojování, aby bylo možné bezpečně přenášet stanovené zatížení a zabránit vzniku trhlin. U betonových konstrukcí je důležitá i ochrana proti korozi – adekvátní krytí výztuh a vhodné povrchové úpravy.

Použití výztuh zvyšuje trvanlivost konstrukcí tím, že zlepšuje odolnost proti ohybu, posuvům a vzniku trhlin. S rozvojem materiálů, jako FRP, se jejich aplikace rozšířila i do prostředí s vysokou korozní zátěží a v lehkých konstrukcích.