Posuzovací

Posuzovací je české adjektivum od kořene posuzovat. V lingvistice a stylistice označuje kategorii výrazů, které nesou hodnotící, subjektivní postoj mluvčího k popisovanému jevu. Posuzovací výrazy se uplatňují hlavně v adjektivech, příslovcích a některých slovech, která vyjadřují kladné nebo záporné hodnocení, např. skvělý, špatný, důležitý, zbytečný. Tyto výrazy často působí jako hodnocení více než popis; mohou ovlivňovat čtenářovu či posluchačovu interpretaci.

V pedagogice a gramatice bývá posuzovací (spolu s pojmem hodnotící) používán k popisu jazykových prostředků, které vyjadřují postoj autora. Není to striktážní gramatická kategorie jako podstatné jméno či sloveso; jde spíše o významovou rovinu popisu, která doplňuje neutrální popisnost.

V poradném či publicistickém stylu posuzovací výrazy mohou posilovat argument, ale zároveň mohou vnášet subjektivitu a často vyvolávat etické nebo estetické soudy. Příklady: "tento návrh je výhodný," "toto řešení je riskantní." V dlouhodobých textech se posuzovací tón charakterizuje volbou slov a tónem, nikoli formální strukturou.

Etymologie: posuzovací vznikl od slovesa posuzovat s příponou -ovací; znamená "vztahující se k posuzování" a v češtině se používá pro označení jazykových prostředků vyjadřujících hodnocení.