Podmiovací

Podmiňovací, úplněji podmiňovací způsob, je gramatický způsob v českém jazyce používaný k vyjádření hypotetických nebo podmíněných dějů, přání, žádostí a zdvořilých projevů. Slouží k vyjádření, že děj není jistý, závisí na jiné podmínce, nebo k politování a dohledům v obecných i literárních textech. V české mluvnici se obvykle rozlišují dva časy podmiňovacího způsobu: přítomný a minulý.

Přítomný podmiňovací způsob bývá tvořen pomocí částice by spolu s tvarem slovesa v minulé, tedy past, formě podle osoby a rodu, např. já bych šel/šla, ty bys šel/šla, on by šel, my bychom šli/šly, vy byste šli/šly, oni by šli. V těchto větách se rodična podoba slovesa mění podle genderu a počtu podmětu. Často se používá při vyjádření přání, požadavků nebo nabídky: Chtěl bych jít. Mohu tam jít, prosím?

Minulý podmiňovací způsob vyjadřuje counterfactual děje v minulosti a bývá tvořen kombinací tvaru být v minulém čase (byl/byla/bylo/bili/byly) s příslušným minulým/participálním tvarem hlavního slovesa, případně formou s by a minulým slovesem hlavního děje, např. Kdybych byl přišel, stihl bych autobus. Tato forma se často objevuje v souvětích podmínkových zahájených spojkou když či kdyby.

Podmiňovací způsob v češtině bývá také užíván ve větách zdvořilých a v některých literárních gestech, kde nahrazuje angl. would nebo subjunktivní způsob. Ve srovnání s některými jazyky má český podmiňovací specifické tvary spojené s osobou a rodem, což umožňuje přesně vyjádřit, kdo by děj konal, a v jaké časové rovině.