Obnovení

Obnovení je české podstatné jméno od slovesa obnovit a označuje proces uvedení něčeho do nového, opětovného stavu. V obecné rovině vyjadřuje návrat k původnímu či žádoucímu stavu po poškození, vypršení platnosti či vyčerpání, a může se vztahovat na věci i na abstraktní jevy. Etymologicky vychází z předpony ob- a kořene nov- (nový), čímž vzniká pojmenování pro opětovné uvedení do „nového“ stavu.

V užívání se pojem uplatňuje v různých oblastech. V každodenní praxi se často používá pro renovaci či rekonstrukci fyzických předmětů, staveb či strojů, které potřebují opravu a novou funkčnost. V právním kontextu se používá termín obnovení řízení, což je proces formálního znovuotevření nebo pokračování soudního řízení na základě stanovených důvodů, často po zjištění nových skutečností. V kontextu práva či smluv se může hovořit o obnovení platnosti smlouvy či dokumentu, tedy o znovuzískání právního účinku. V kulturním a společenském prostředí se obvykle pojímá jako obnova tradic, zvyků či duchovního života, tedy oživení činnosti, která dočasně upadla.

Rozdíl mezi obraty obnovení a obnova spočívá v míře zdůraznění procesu: obnovení více vyjadřuje samotný proces uvedení do nového či původního stavu, zatímco obnova často odkazuje na dosažený výsledek. Obnovení tedy bývá širším termínem zahrnujícím opětovné uvedení do funkce, platnosti či existence.