Lithiumiontové

Lithiumiontové baterie jsou druh sekundárních elektrochemických článků sloužících k ukládání elektrické energie. Při nabíjení a vybíjení se lithium ionty pohybují mezi anodou a katodou přes iontový elektrolyt, čímž dochází k průběhu energie. Nejčastější konstrukce používá grafitovou anodu a katodu z lithio-kyslíkatých oxidů, například LiCoO2, LiMn2O4, LiNiMnCoO2 (NMC), LiNiCoAlO2 (NCA nebo NCA) či LiFePO4. Elektrolyt bývá organický a obsahuje lithium salt, obvykle LiPF6, v organických rozpouštědlech. Sklížené články bývají doplňovány separátory a systémem řízení teploty a stavu nabití.

Výhody lithiumiontových baterií zahrnují vysokou energetickou hustotu a relativně nízké samo-vybíjení, což je činí vhodnými pro široké spektrum aplikací od spotřební elektroniky po elektromobilitu. Dlouhá životnost v počtu nabíjecích cyklů a schopnost rychlého nabíjení je také výhodou. Nevýhody zahrnují citlivost na vysoké teploty a mechanické poškození, nutnost sofistikovaného řízení nabíjení a teploty (BMS), riziko termálního run away při selhání ochranných systémů a poměrně vysoké náklady na suroviny a výrobu. Environmentální dopady se řeší recyclací a vývojem chemicky šetrnějších variant.

Použití zahrnuje přenosnou elektroniku, elektrická vozidla a ukládání energie pro elektrické sítě. Bezpečnost a udržitelnost vyžadují odpovídající design, regulační standardy a recyklaci starších článků.