Liberalizace

Liberalizace označuje proces uvolňování omezení v politické, ekonomické nebo sociální oblasti, který vede ke zvětšení svobod jednotlivců a institucí a ke snížení role státu v dotčených sférách. V akademické literatuře se rozlišuje několik rovin: politická liberalizace, ekonomická liberalizace a sociální či institucionální liberalizace.

V politické liberalizaci jde o širší svobodu projevu, shromažďování, soudní nezávislost, plurality politických názorů a kroky směrem k pluralitnímu systému. Ekonomická liberalizace znamená snižování státního zásahu do hospodářství, deregulaci, privatizaci státních podniků a otevření trhu pro hospodářskou soutěž a zahraniční investice. Sociální liberalizace se zaměřuje na rovnost práv, ochranu soukromí, menšinová práva a volnost kulturního a osobního rozvoje.

Historicky výrazným příkladem je liberalizace v Československu během Pražského jara 1968, kdy reforma orientovaná na „socialismus s lidskou tváří“ usilovala o větší politickou otevřenost, omezení cenzury a posílení autonomie institucí, aniž by však zrušila jednota komunistické strany. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se liberalizace rozšířila na ekonomické reformy, privatizaci a liberalizaci trhu a postupně se stala součástí transformace směrem k demokracii a členství v Evropské unii.

V současnosti se pojem používá pro různé soubory reforem po celém světě, často spojené s propojováním se standardy demokracie a volného obchodu. Debata o tempu a rozsahu liberalizace zohledňuje možné sociální a ekonomické dopady, včetně rizik segmentace společnosti a dočasné ztráty jistot pro některé vrstvy obyvatel.