Koercitivita

Koercitivita (též koercivita) je fyzikální veličina používaná v magnetismu k popisu odolnosti feromagnetických materiálů proti demagnetizaci. Obvykle se definuje jako magnituda vnějšího magnetického pole Hc, při níž se magnetizace M materiálu po nasycení demagnetizuje na hodnotu nulovou na demagnetizační křivce.

Koercitivita se určuje ze hysterézní křivky M–H (případně B–H materiálu a) a vyjadřuje se v jednotkách ampér na metr (A/m) nebo v ostatních konverzních jednotkách jako Oe. Hodnota Hc se liší podle typu materiálu: vysoká koercitivita znamená tvrdé magnetické materiály, nízká pak měkké magnety. Měkké magnety (např. čisté železo a některé oceli) mají nízkou koercitivitu a slouží pro oblast transformátorů a cívek; vysoká koercitivita charakterizuje permanentní magnety, které si zachovávají magnetizaci i bez napájení, např. NdFeB nebo SmCo.

Koercitivitu ovlivňují faktory jako chemické složení, krystalová a chemická anizotropie, zrnitost a definice mikrostruktury, přítomnost defektů a mechanické napětí. Teplota obvykle koercitivitu snižuje, materiál se může začít chovat jako měkký magnet při teplotách blízkých nebo nad jeho teplotou Curie. Na koercitivitu dále působí tlakové a mechanické vlivy.

Použití koercitivity jako klíčového parametru umožňuje volit materiály pro konkrétní aplikace: vysoká koercitivita je žádoucí vPermanentních magnetách pro motorovou techniku a pevné magnetické obvody, zatímco nízká koercitivita je preferována u měkkých magnetů používaných v transformátorech, elektromotorech a dalších zařízeních vyžadujících snadnou magnetickou demagnetizaci. Koercitivita spolu s energetickým produktem B-H charakterizují výkon magnetického materiálu.