Injekcí

Injekcí je podání látky přímo do těla pomocí stříkačky a jehly nebo jinými mechanismy. V medicíně slouží k podání léků, vakcín, diagnostických látek a anestetik. Látky se podávají různými cestami: intramuskulárně do svalu; subkutánně pod kůži; intravenózně do žíly; intradermálně do vrstvy kůže; a méně často intraartikulárně do kloubu nebo epidurálně do prostoru kolem páteře.

Podání injekcí vyžaduje aseptické postupy a obvykle sterilní vybavení. Je důležité správně zvolit cestu podání, objem a rychlost aplikace. Většinu injekcí provádějí zdravotničtí pracovníci, ale některé léky a situace umožňují samoinjekci pod dohledem lékaře či podle návodu výrobce (např. insulin u osob s cukrovkou).

Rizika injekcí zahrnují infekci v místě vpichu, krvácení, bolest a otok, alergické reakce, zánět či vzácně poškození nervů nebo okolních struktur. Při nesprávném technickém provedení nebo volbě nevhodné cesty podání se mohou objevit závažnější komplikace. Bezpečnost zásad a správné školení jsou klíčové pro minimalizaci těchto rizik.

Historie injekcí sahá do 19. století, kdy byl vyvinut hypodermický jehlu a stříkačka. Mezi nejznámější vynálezce patří Charles Pravaz a Alexander Wood. Dnes jsou injekce standardní součástí lékařské praxe a široce využívané při vakcinaci, léčbě a diagnostice.