Habituace

Habituace je typ učení, při kterém se s opakováním podnětu snižuje nebo mizí reakce jedince na tento podnět. Jde o neasociační formu učení, která umožňuje organismům ignorovat opakované, nevýznamné podněty a soustředit energii na novější podněty.

Mechanismus: Habituace vzniká změnami v zpracování podnětu v centrální nervové soustavě a částečně i periferní únavou receptorů. Může zahrnovat snížení uvolňování neurotransmiterů v synapsích mezi senzorními a motorickými neurony a změny v citlivosti postsynaptických receptorů. Důsledkem je postupné snížení reakce na opakovaný podnět.

Projevy: Habituace se projevuje snížením reflexní nebo reflexně podmíněné odpovědi na repetitivní podnět, např. snížení startle na hlasitý zvuk, menší intenzita mrknutí při opakovaném doteku oka, nebo snížení reakce na jasné světlo.

Rozdíl vůči senzibilizaci: Na rozdíl od habituace, která zmenšuje reakci na podnět, senzibilizace zvyšuje reakci po námaze, ohrožení nebo náhlé změně kontextu. Po delším období bez stimulu může nastat spontánní obnova původní reakce (spontánní obnova). Při novém či silnějším podnětu může nastat dishabituace a dočasně se reakce obnoví.

Význam a aplikace: Pochopení habituace má široké uplatnění v psychologii a neurovědách. V klinické praxi se využívá při expozici při léčbě úzkostných poruch a fobií. V praxi vnímání a navrhování prostředí umožňuje filtrovat zbytečné podněty a zvolnit reakce na opakované stimuli.