Cirkadiánního

Cirkadiánního je genitivní tvar českého přídavného jména cirkadiánní, používaného pro popis jevů souvisejících s cirkadiánními rytmy. Pojem circadian pochází z latinského circa diem, znamenajícího „zhruba den“. V biologii označují cirkadiánní rytmy endogenní, asi 24hodinové cykly, které řídí řadu fyziologických procesů a chování, například spánek, metabolismus a hormonální sekreci.

Biologická podstata cirkadiánních rytmů spočívá v interním oscilátoru. Hlavní regulaci zajišťuje centrální hodinový mechanismus v nucleus suprachiasmaticus (SCN) hypothalamu. Světlo je primárním zeitgeberem, který prostřednictvím retinohypotalmické dráhy posílá informaci z očí do SCN. Na molekulární úrovni fungují transkripčně–translační zpětné smyčky zahrnující geny CLOCK, BMAL1 (ARNTL), PER a CRY, které vytvářejí pravidelné 24hodinové cykly.

Funkce a dopady: Cirkadiánní rytmy řídí spánek a bdění, tělesnou teplotu, sekreci melatoninu a kortizolu, metabolismus a kognitivní výkonnost. Rytmy se přizpůsobují prostředí prostřednictvím entrainmentu na denní světlo a další zeitgivery. Poruchy cirkadiánního rytmu, jako jet lag a poruchy spánku spojené se směnami, mohou být spojeny s vyšším rizikem metabolických poruch, poruch nálady a sníženou výkonností.

Historie a terminologie: Pojem circadian zavedl v odborné literatuře americký vědec Franz Halberg v roce 1959. V češtině se pro tyto jevy používají výrazy cirkadiánní rytmus, cirkadiánní hodiny či cirkadiánní čas. Termín je široce užívaný v chronobiologii, medicíně a psychologii.