cirkadiánní

Cirkadiánní rytmus je endogenní biologický rytmus o průměrné délce přibližně 24 hodin, který řídí řadu fyziologických procesů a chování u mnoha organismů včetně lidí. V lidském těle je hlavní časový měřič soustředěn v nucleus suprachiasmaticus (SCN) v hypothalamu, který koordinuje periferní hodiny v různých orgánech a tkáních.

Mechanismus cirkadiánních rytmů vychází z transkripčně-translationální zpětnovazebné smyčky v buňkách. Klíčové geny a proteiny, jako CLOCK, BMAL1, PER a CRY, se cyklicky přesouvají mezi aktivní a inaktivní formou, čímž generují pravidelné změny v expresi genů a v biochemických procesech. Exogenní signály, zejména světlo, upravují tento rytmus prostřednictvím retina-related senzoriky a signálů do SCN, které zafixují, kdy má být aktivní bdělost a kdy spánek. Melatonin, produkovaný epifýzou, hraje důležitou roli v tlumení bdělosti za tmy a napomáhá spánkovému propojení.

Cirkadiánní rytmy ovlivňují spánek a bdění, sekreci hormonů (např. melatonin, kortizol), tělesnou teplotu a metabolismus. Jsou citlivé na zeitgebers, zejména na světelný cyklus, a mohou být ovlivněny věkem, životním stylem a chronickými faktory.

Poruchy cirkadiánního rytmu zahrnují jet lag způsobený změnou časových zón, posuny směnného režimu, a poruchy spánku související s narušením synchronizace (např. delayed sleep phase disorder, advanced sleep phase disorder, non-24-hour sleep-wake disorder). Chronoterapie a načasování léků mohou využívat znalosti o cirkadiánních rytmech k optimalizaci účinnosti léčby. V evoluční rovině jsou cirkadiánní rytmy rozšířené napříč živočišnými druhy a hrají důležitou roli v adaptaci na rytmus prostředí.