zástavba

Zástavba je termín používaný v urbanismu a stavebnictví pro vymezení soustavy budov a souvisejících prvků na určitém území. Zahrnuje uspořádání staveb, jejich typy a výšku, hustotu zástavby, stejně jako související veřejný prostor a dopravní či technickou infrastrukturu. Cílem zástavby je využít plochu efektivně a zajistit funkční a obyvatelnou strukturu prostředí.

Z hlediska účelu se zástavba dělí na obytnou, smíšenou, průmyslovou a zemědělskou. Z hlediska uspořádání se rozlišuje uliční zástavba (budovy podél komunikací), bloková zástavba (městské bloky) a volná zástavba (pozdější nezastavěné plochy). V historickém vývoji se typy měnily od kompaktních jader k suburbanizaci až po současné snahy o densifikaci a proměnu městských čtvrtí, které často kombinují různé typy zástavby.

Právní rámec z ČR zástavbu určují územní plán, regulační plány, stavební podmínky a místní/souhlasné podmínky. Tyto nástroje stanovují mimo jiné limity výšky a hmoty objektů, odstupy od veřejných prostranství, využití ploch a způsoby provozu na daném území. Jejich cílem je koordinovat rozvoj, zajistit kvalitní veřejný prostor a minimalizovat negativní dopady na životní prostředí.

Důležitým faktorem zástavby je její dopad na kvalitu života, dopravní zátěž, architektonickou identitu i udržitelnost. Udržitelné postupy usilují o vyváženou hustotu, dostupnost veřejné dopravy, dostatek zeleně a odolnost vůči změnám klimatu.