výivnou

Výivnou není standardní tvar českého slova. Správná podoba je výživnou, která se používá jako instrumentál singuláru ženského rodu od přídavného jména výživný (nutriční, vyživující). Slovo se obvykle vyskytuje ve spojení s podstatnými jmény ženského rodu v akuzativu či instrumentálu, například výživnou stravu nebo výživnou látku.

Původ slova je v češtině odvozen od kořene výživa, ze kterého vzniklo přídavné jméno výživný. Příslušná ženská forma nominativu je výživná a instrumentál singuláru je výživnou. Tato slovní operace je standardní součástí gramatiky, která vyjadřuje nutriniční vlastnost předmětu.

V praxi se zapis výivnou považuje za chybný tvar. Především jde o nesprávný zápis bez správné diakritiky a s chybějícím znakem ž, který je v slově výživný/ výživná klíčový. V textu psaném bez diakritiky se mohou objevit varianty jako vyivnou, které však nejsou považovány za správné a bývají považovány za překlep nebo neformální nedopatření. V odborných či korektních textech se doporučuje používat výživnou ve všech relevantních pádech a číslech.

Obecně platí, že výívnou se neujímá jako samostatný výraz či pojmenování; pokud se objeví, bývá to buď chybné zapsání, nebo zvláštní stylizace bez spojeného významu. Správné použití je výživnou v souvislosti s nutriční hodnotou či vyživující povahou předmětu.