výhon

Výhon je nové nadzemní vyvětvení rostliny, které obvykle vyrůstá z pupu na stonku, větvi nebo kořeni. Vzniká v rámci vegetativního růstu a zpravidla zahrnuje část s pupeny a listy. Výhony se dělí podle místa vzniku na vrcholové (apikální) výhony a boční (lateralální) výhony; odkořenné výhony vyrůstají z podzemních částí rostliny. Jejich délka, tloušťka a schopnost nést listy či pupeny závisí na druhu, stáří rostliny a podmínkách prostředí.

V praktickém využití se výhony často ovládají řezem a tvarováním. Vrcholové výhony posilují nový růst a formování koruny, boční výhony mohou ovlivňovat tvarování a rozdělení energie rostliny. V sadech a vinicích se často odstraňují nepřiměřené nebo nadměrné výhony, aby se zlepšila kvalita plodů a efektivita fotosyntézy; naopak některé výhony se ponechávají pro tvorbu budoucího úrody.

Výhony mají význam také pro vegetativní rozmnožování rostlin. Z výhonů se často získávají řízky nebo se využívá vrstvení, čímž lze množit určité druhy klonálně. V přírodě i kultivovaných systémech tedy výhony slouží jak k růstu a obnově rostlin, tak k jejich rozmnožování a hospodářskému využití.