vyjímky

Výjimky označují odchylky od pravidla, principu nebo normy v různých oblastech. Mohou být formálním mechanismem pro uznání zvláštností, odlišného chování či výjimečných podmínek. Kontexty zahrnují jazykovědu, právo a administrativu, stejně jako informatiku.

V jazykovědě se výjimky týkají tvarů, pravopisu či výslovnosti, které neodpovídají běžnému vzoru slova. Příklady zahrnují nepravidelné tvary sloves, odchylky v skloňování některých podstatných jmen či změny ve výslovnosti, které se v normálním pravidelném systému nevyskytují. Výjimky mohou ovlivňovat i pravopisné konvence, syntaktické vazby či fonetické změny v jednotlivých ohledech.

V právních a správních kontextech výjimky představují zvláštní povolené odchylky od obecně platných pravidel. Jsou často zakotveny zákonem, nařízením či smlouvami a slouží k reakci na specifické sociální, ekonomické či provozní podmínky. Příkladem jsou daňové výjimky, osvobození od některých povinností či časově omezené výjimky z pravidel.

V informatice je výjimka (exception) technickým termínem pro zvláštní stav během běhu programu, který naruší normální tok kódu. Výjimky se obvykle vyvolají v důsledku chyb či nečekaných podmínek a zpracovávají se pomocí mechanismů jako try-catch, aby program mohl pokračovat, restartovat nebo bezpečně skončit. Výjimky mohou být vyvolány např. chybami vstupu, nedostupností zdrojů či logickými selháními.

Etymologie: výjimka pochází z vyjmout, tedy odstranit ze souboru pravidel; slovo vzniklo přidáním sufixu -ka a odráží myšlenku vyřazení určitého případu ze všeobecného vzoru.