vodivá

Vodivý je adjektivum českého jazyka označující schopnost materiálu vést elektrický proud nebo teplo. V elektrotechnice a fyzice se používá pro látky, které vedou elektřinu s malým odporem, na rozdíl od izolantů. Samotný pojem vodivost popisuje schopnost média převádět náboj; její jednotkou v SI je siemens na metr (S/m) a její reciprokou veličinou je rezistivita (Ω·m).

Fyzikálně se vodivost liší podle typu materiálu. U kovů ji zajišťují volné elektrony; v elektrolytech a roztocích ji poskytují ionty; u polovodičů závisí vodivost na dopantech a teplotě. Materiály s vysokou vodivostí se označují jako vodiče, zatímco materiály s nízkou vodivostí jako izolanty. Mezi vodivé materiály patří například měď, hliník, grafit, některé polymerní systémy a roztoky iontů.

Teplota, čistota a struktura krystalické mříže ovlivňují vodivost. U kovů vodivost obvykle klesá se zvyšující se teplotou; u polovodičů naopak roste s teplotou a s dopováním. Aplikace vodivosti zahrnují elektrické vodiče, elektrické součástky, baterie, elektrochemické články a senzory.

Související pojmy zahrnují konduktivitu (vodivost), rezistivitu a izolaci. Vodivost je klíčová pro pochopení chování materiálů v elektrických obvodech i v termodynamických systémech, kde se uplatňuje tepelná vodivost jako související vlastnost.