v17století

17. století, trvající od roku 1601 do roku 1700, bylo klíčovým obdobím raného novověku. V tomto století se urychlil přechod od středověkých pořádků k raně moderním institucím státu, vědy a kultury. Globální obchod, kolonialismus a technologické inovace proměnily ekonomické i sociální struktury napříč kontinenty. Politicky došlo k oslabování středověkých císařských autorit a posílení suverenity jednotlivých států, což formovalo novou evropskou a světovou politickou mapu.

V Evropě vyvrcholila třicetiletá válka (1618–1648), jejíž mír Vestfálský (1648) položil základy moderního mezinárodního systému a principu státní suverenity. Ve Francii se rozvíjela centralizovaná absolutní monarchie Ludvíka XIV., v Anglii proběhla občanská válka (1642–1651) a následně slavná revoluce (1688–1689), která posílila parlamentní vládu. V dalších částech kontinentu pokračovaly reformy, náboženské napětí i konflikty o moc mezi monarchiemi a církví.

Věda a kultura zažila rychlou změnu díky vědecké revoluci. Klíčové postavy zahrnují Galilea Galilei, Johanna Keplera a Reného Descartesa; Isaac Newton vydal Principia (1687), která shrnují zákony pohybu a gravitace. Baroko se rozšířilo do architektury, malířství a hudby, a spolu s globálními objevy formovalo estetiku i politiku období.

Globální context zahrnoval intenzivní kolonizaci a vznik evropských obchodních impérií, zejména VOC a dalších společností, pokračující transatlantický obchod a otroctví. V Asii a Americe se prosazovaly nové mocenské struktury: Tokugavská šógunáta v Japonsku (od 1603), Čína pod dynastií Qing (od 1644) i stabilizace Mughalské říše v Indii. 17. století tak položilo základy moderního světa.