spoluvlastníkem

Spoluvlastník je osoba, která má podíl ve spoluvlastnictví věci, nejčastěji nemovitosti. Spoluvlastnictví vzniká tehdy, když na věc má podíl více osob; podíly mohou být rovné i nerovné a jsou spojeny s danou věcí bez rozdělení samotné věci. Každý spoluvlastník má podíl na společné věci a právo ji užívat v poměru ke svému podílu; má také nárok na podíl na výnosech a na režii spojenou s věcí. Povinností je přispívat na náklady spojené se správou a údržbou podle velikosti svého podílu; nelze bez souhlasu ostatních spoluvlastníků vyloučit ostatní z užívání.

Práva a povinnosti: Spoluvlastníci mohou žádat vypořádání spoluvlastnictví buď dohodou, nebo soudem. Rozhodovat se obvykle musí za účasti všech spoluvlastníků při zásadních změnách týkajících se věci (např. prodej, zatížení, významné změny na nemovitosti). V běžných záležitostech lze správu věci vyřešit dohodou o správcovství; při sporech může soud určit způsob vypořádání nebo správu.

Správa a rozhodování: Správa společných částí se obvykle řeší shromážděním spoluvlastníků. Jeden spoluvlastník může vykonávat běžnou správu, ale zásadní zásahy vyžadují souhlas spoluvlastníků; pokud nastanou neshody, může být věc řešena soudně, včetně jmenování správce.

Vypořádání, převod a dědění: Každý spoluvlastník může svůj podíl prodat či darovat. Vypořádání bývá dosaženo rozdělením podílů, případně prodejem věci a rozdělením výtěžku. Při úmrtí spoluvlastníka jeho podíl přechází na dědice podle zákona či testamentu.

Slovo spoluvlastníkem je tvar instrumentálu: používá se např. ve větách jako „byl spoluvlastníkem domu“.