rozvtveným

Rozvětvením (též rozvětvení) označuje proces, při němž původní útvar dělí na větve, čímž vzniká složitější, víceúrovňová struktura. Termín se používá v různých vědeckých oborech a popisuje tvar nebo organizaci systémů, které mají hlavní osu či bod a z ní vycházejí další podsystémy.

V biologii a botanice se rozvětvení týká větvení rostlin a stromů, kdy kmeny, větve a výhony vytvářejí stromovou architekturu. Větvy mohou být dichotomické (postupné rozvětvení na dvě části) či monopodiální, s jedním hlavním výhonem. Větvení ovlivňuje rozložení listů, transport vody a živin a adaptaci na prostředí.

V hydrologii a geografii se rozvětvení používá pro popis sítě říčního odvodnění; říční systémy bývají dendritické, s hlavními a vedlejšími koryty, které se rozvětvují, aby efektivně odváděly vodu. Podobně se dobré rozvětvení v krajině uplatňuje při závlaze a výstavbě sítí cest.

V informatice a inženýrství se rozvětvení používá v popisu rozvětvených struktur, stromů a sítí; větvení umožňuje hierarchii dat, paralelní zpracování a efektivní vyhledávání.

V matematice a teorii komplexních funkcí se pojem rozvětvení používá pro popis bodů rozvětvení a větví na Riemannových plochách; souvisí s pojmy větev a branch cut u vícevýznamových funkcí.

V češtině je termín rozvětvení často používán i v přeneseném smyslu pro popis variací tvaru a struktury v různých kontextech. Původ slova spočívá v kombinaci předpony roz- a kořene slova větev.