rezonátor

Rezonátor je systém, který při určité frekvenci přijímá, ukládá a vyzařuje energii díky jevu rezonance. Díky správně nastaveným podmínkám se vytvářejí stojaté vlny a soustřeďuje se energie na konkrétní kmitočet. Rezonátory nacházejí uplatnění v různých odvětvích a mohou fungovat v mechanických, akustických, optických a elektrických formách.

Mezi hlavní typy patří mechanické rezonátory (hmotně–pružinné systémy, například kyvadla a tlumené pružiny), akustické rezonátory (dutiny a komory v hudebních nástrojích), optické rezonátory (laserové dutiny a zrcadlové soustavy typu Fabry–Pérot) a elektrické či elektromagnetické rezonátory (LC obvody, krystalové rezonátory, mikrovlnné dutiny). U všech hraje klíčovou roli kvalita rezonance a ztráty, které určují šířku pásma.

Charakteristikami rezonátoru jsou rezonanční frekvence, šířka pásma a faktor kvality Q (poměr uložené energie ku energii ztracené za jeden cyklus). Rezonátory se používají k filtrování frekvencí, ke stabilizaci oscilací a jako referenční zdroje. Příklady: krystalové rezonátory v elektronických oscilátorech, optické rezonátory v laserových systémech a dutiny typu Fabry–Pérot.

Historie rezonátorů sahá k základním zkoumáním rezonance v mechanice a akustice; dnes se pojem uplatňuje napříč vědou i technikou.