prokletím

Prokletí je pojem v češtině označující nadpřirozenou kletbu, která má za cíl způsobit neštěstí, utrpení nebo zkázu postiženému. V lidové víře, folklóru a literatuře se prokletí často uvádí jako důsledek zlého úmyslu, magických praktik nebo božského trestu. Postižený je někdy považován za nositele takového prokletí a jeho život bývá považován za proměnlivý, plný nečekaných zvratů.

Historicky vychází z kořene klet- (kletba) s prefixem pro-, vznikl spojením pro- s odvozovacím vzorem -ití, čímž vzniklo slovo prokletí označující samotný akt nebo jev spojený s kletbou. V češtině se jedná o slovo středního rodu a užívá se jak v doslovném významu (pojem zla vyřčeného kletbou), tak figurativně pro zlé prokletí.

V folklóru a literatuře bývá prokletí častým motivem; často ztělesňuje osudové zkoušky jednotlivců, rodové klatby a nadpřirozenou moc, která zasahuje do života postav. Rodové prokletí a božské kletby bývají dramatickou záminkou pro tragické dějové zvraty a morální ponaučení.

V běžné řeči se prokletí používá také obrazně k popisu dlouhodobého neštěstí či nevratného osudu: rodové prokletí, prokletí osudu. Mezi synonyma patří kletba a prokletost; v praxi bývá rozlišení jemnější: prokletí bývá často spojeno s nadpřirozeným či neblahým osudem, zatímco kletba může být výslovně vyřčené přání či zaklínání. Prokletí se objevuje i v názvech děl, filmů a her, kde symbolizuje neblahý osud a zkoušku charakteru.