orchestrální

Orchestrální je české přídavné jméno odvozené od slova orchestr a označuje vše, co souvisí s orchestrem nebo s orchestrací. Používá se k popisu hudby určené pro velké hudební těleso, k výkladům a úpravám skladeb pro orchestr a k samotným orchestrálním dílům.

V hudební praxi se pojem používá pro díla, která jsou psána pro orchestr, například symfonie, koncerty pro orchestr, oratoria, a také pro filmovou a divadelní hudbu, která využívá plný orchestrální zvuk. Orchestrace (neboli orchestrální úprava) znamená převod původního díla pro jinou sestavu nástrojů, často pro velký orchestr.

Typické složení orchestru zahrnuje smyčcové nástroje (housle, viola, violoncello a kontrabas), dechové nástroje (flétny, klarinety, hoboj, fagoty), žesťové nástroje (trubky, lesní rohy, trombóny) a bicí; někdy je doplňují harfa a klavír. Styl a zvuk se liší podle období: baroko, klasicismus, romantismus a moderní hudba využívají různá uspořádání a techniky.

Dirigent řídí tvar a provedení díla. Orchestrální hudba tak odráží široké spektrum zvuků a textur, které plné těleso umožňuje.