neúplnost

Neúplnost (odvozená od slova úplný, s předponou ne-) označuje stav, kdy něco postrádá část nebo není úplné. V obecném smyslu se používá k popisu informací, souborů dat, hypotéz či teorií, které postrádají důležité prvky, chybí podrobnosti nebo nejsou schopny samy o sobě objasnit jev v plném rozsahu.

V matematice a logice se neúplnost vztahuje k jevu, kdy v určité formalizované soustavě neplatí, že každá pravdivá věta je dokázatelná. Gödelovy neúplnostní věty ukazují, že existují pravdivé výroky, které nelze v dané soustavě dokázat. To ilustruje limity formálních systémů, které jsou dostatečně silné k formalizaci aritmetiky. Dále druhá neúplnost uvádí, že systém nemůže dokázat ani svou vlastní konzistenci, pokud je konzistentní.

V praxi v oblasti statistiky a vědeckého výzkumu se neúplnost často týká chybějících hodnot v datech. Neúplné datové soubory mohou zkreslit závěry; řešení zahrnují metody imputace, analýzu s chybějícími daty a transparentní uvedení míry neúplnosti.

V dalších kontextech, jako jsou epistemologie, filozofie vědy či informační vědy, odkazuje neúplnost na hranice poznání, nedostatek úplných důkazů nebo nutnost doplňovat znalosti z doplňujících zdrojů. Neúplnost tak bývá vnímána jako inherentní limit poznávacích systémů i praktických studií.