monoklonální

Monoklonální (monoklonální látky) označuje látky, buňky nebo linie buněk pocházející z jediné klonální buňky a tedy s jednotnou specifitou vůči jednomu epitopu antigenu. V praxi se tento pojem často používá pro monoclonální protilátky, jejichž clonální povaha zajišťuje vysokou specifitu a uniformitu produktu.

Historie a výroba: Technika výroby monoclonálních protilátek byla vyvinuta Köhlerem a Milsteinem v roce 1975. Fúzí B-lymfocytů s myelomovými buňkami vznikají hybridomy, které produkují jediný typ protilátek. Po izolaci vhodného klonu se vyvíjí stabilní produkční linie buněk, z níž se vytvářejí standardizované monoklonální protilátky pro klinické i diagnostické účely.

Aplikace: Monoklonální protilátky (mAbs) se široce používají v diagnostice, například v imunoassays a specifické detekci antigenů. V medicíně mají terapeutické uplatnění při léčbě některých typů rakoviny, autoimunitních chorob a infekčních onemocnění. Pro klinické použití se často provádí humanizace nebo plně humánní varianty, aby se snížila imunogenicita.

Výhody a omezení: Hlavními výhodami jsou vysoká specificita, konzistence a možnost cílené modulace biologických procesů. Mezi omezení patří vyšší výrobní náklady a složitost, nutnost pravidelného dohledování kvality, možnost vznik imunologické odpovědi a riziko rezistence antigenů v průběhu času.