keratinocyták

Keratinocyták (keratinocyty) jsou nejpočetnější buňky epidermis a tvoří hlavní ochrannou bariéru kůže. Zaujímají přibližně 90 % buněčné skladby epidermis a pocházejí z keratinocytových kmenových buněk ve stratum basale. Neustále se dělí a obměňují; turnover kůže u dospělých trvá zhruba 28–30 dní.

V bazální vrstvě se keratinocyty dělí a postupně migrují k povrchu. Během migrace procházejí diferenciací, která je doprovázena změnou exprimovaných cytokeratinů: v bazální vrstvě KRT5 a KRT14, nad nimi pak KRT1 a KRT10; ve stratum granulosum se tvoří profilaggrin a lipidová složka, která podporuje tvorbu hydrolipidického pláště.

Funkce keratinocytů spočívají v tvorbě a upevnění keratinových filament, adhezních desmosomů a lipidové bariéry, která omezuje ztrátu vody a průnik cizorodých látek. Kromě mechanické ochrany produkují antimikrobiální peptidy (např. defensiny, cathelicidin LL-37) a cytokiny, které mohou modulaovat lokální imunitní odpověď a hojící procesy.

V posledních fázích diferenciace vznikají corneocyty, které ztrácejí jádra a organely a úzce vyplňují stratum corneum. Mezikbuněčné prostory vyplňují lipidy, čímž vzniká voděodolná, izolační bariéra.

V patologii jsou keratinocyty spojeny s řadou stavů. Poruchy keratinizace vedou k suché kůži a onemocněním jako ichthyóza či psoriáza; zhoubné nádory zahrnují bazocelulární karcinom (BCC) z bazálních keratinocytů a spinocelulární karcinom (SCC) z buněk spinosum. V dermatologii jsou keratinocyty klíčové pro hojení ran a regeneraci povrchu.