falsifikovatelnost

Falsifikovatelnost (falsifikace) je pojem ze filosofie vědy, populárně spojovaný s Karlem Popperem. Definuje ji jako schopnost teorie, tvrzení či hypotézy být vyvratitelná důkazy z pozorování nebo experimentu. Podle Poppera jde o klíčový rys, jenž odděluje vědu od pseudovědy: teorie, které lze v principu vyvrátit, jsou vědecké, zatímco dogmatické nebo neověřitelné nároky do vědecké disciplíny nepatří.

Falsifikovatelnost slouží k demarkačnímu problému: je-li možné si představit empirickou testovatelnost, která by teorie vyvrátila, považuje se za vědeckou. Zároveň však platí, že samotná skutečnost, že teorie byla vyvrácena jedním důkazem, může vést k opravě hypotézy nebo k její nahrazení novější verzí. Příkladem jsou předpovědi obecné relativity, jejichž testy mohou teorii potvrdit či vyvrátit.

Kritické reakce upozorňují, že falsifikovatelnost není vševysvětlující kritérium a neměla by být používána izolovaně. Některé teorie jsou obtížně vyvratitelné, jiné se vyhýbají vyvrácení úpravami ad hoc nebo spojením s dalšími hypotézami. Kritici také poukazují na to, že některé vědecké disciplíny kladou důraz na zobecnění modelů a koherenci, nikoli jen na testovatelnost.

Přesto zůstal pojem falsifikovatelnosti důležitým nástrojem v diskuzích o tom, co je vědecké, a ovlivnil způsob, jakým se koncipují a navrhují testy a evaluace teorií.