deformovanost

Deformovanost je pojem používající se zejména v mechanice, geologii i dalších oborech k popisu změny tvaru, objemu nebo vnitřní struktury tělesa vyvolané vnějšími vlivy, nejčastěji silami, teplotou nebo fázovými změnami. V technických oborech se o deformaci hovoří ve vazbě na napětí a krajními charakteristikami jako je elasticita a plasticita.

V mezním rozmezí mechaniky je deformovanost rozlišována na elastickou a plastickou: elastická deformace je dočasná a po odnětí zatížení se tvar a rozměry vrátí do původního stavu, plastická deformace je trvalá. Vztah mezi napětím a deformací bývá popsán konstitutivními zákony; u elastického režimu bývá vyjádřen např. Hookovým zákonem. Překročení meze kluzu vede k trvalé deformaci a materiál si často mění strukturu a mechanické vlastnosti (tvárnost, tuhost).

Deformovanost se dá členit podle způsobu (napětí tažení, stlačení, ohyb, řezání) či podle prostorového rozložení (homogenní vs. inhomogenní). V inženýrství se deformační stavy sledují pro zajištění funkčnosti a přesnosti rozměrů; měření se provádí pomocí měřících snímačů, optických metod nebo výpočtem v simulacích konečných prvků.

V geologii popisuje deformovanost dlouhodobou změnu tvaru a objemu hornin pod tlakem tektonických sil, často vedoucí k útvarům jako vřetena, zlomy či metamorfní změny. V biologii a medicíně může označovat dismorfie nebo malformace tkaní a kostí.