absorpních

Absorpční je pojem užívaný v chemii, fyzice a materiálových vědách k popisu schopnosti látky pohlcovat část energie, například elektromagnetické záření, částice či jiné formy energie. Pojem se uplatňuje v optice, spektroskopii, v filtraci a při posuzování chemických či biologických vlastností materiálů.

K hlavním fyzikálním veličinám patří absorpční koeficient μ (také označovaný jako alfa), který vyjadřuje míru pohlcení na jednotku tloušťky. Záření procházející materiálem ztrácí intenzitu podle I = I0 e^(−μx), kde x je tloušťka materiálu. Pro chemické roztoky se často používá Beer-Lambertův zákon: A = εlc, kde A je absorbance, ε molární součinitel absorpce, c koncentrace a l délka průchodu světla roztokem. Jednotky ε jsou obvykle L mol−1 cm−1 a výsledná absorbance je bezrozměrná.

Absorpční spektrum popisuje závislost absorpce na vlnové délce a bývá charakteristické pro danou látku, s typickými pásy odpovídajícími elektronovým přechodům. V praxi se měří pomocí spektrofotometrů a slouží k identifikaci a kvantitativní analýze látek.

Aplikace zahrnují filtraci a ochranu světla, analýzu chemických sloučenin, monitorování kvality prostředí, fotoniku a medicínu. Předností je schopnost kvantifikovat přítomnost a koncentraci látek, nevýhodou pak citlivost na rozptyl, interferenci a změny fyzikálního prostředí, které mohou ovlivnit výsledky měření absorpce.