abiotický

Abiotické (v ekologii) odkazuje na neživé chemické a fyzikální složky prostředí, které ovlivňují přežití, růst a reprodukci organismů. Tato složka prostředí se odlišuje od biotických faktorů, tedy živých organismů a jejich interakcí. Abiotické faktory zahrnují klimatické podmínky (teplota, srážky, vlhkost, UV záření, vítr), hydrologické podmínky (dostupnost vody, salinita), chemické vlastnosti prostředí (pH, minerální složení půdy a vody) a fyzikální parametry (světlo, tlak, gravitace, textura a struktura půdy).

Role a dynamika abiotických faktorů spočívá v určování prostorové a časové variability prostředí, ovlivňují existenci druhů, jejich rozšíření a adaptace. Organizmy disponují tolerančními rozmezími a optimy, v nichž rostou a rozmnožují se. Abiotické podmínky hrají klíčovou roli při vzniku a rozšiřování biotopů a jsou častým prvkem abiózního stresu u rostlin a živočichů, například sucha, mrazu, přehřátí či zasolení.

V geologických a chemických souvislostech se popisují abiotické procesy jako chemické a mechanické zvětrávání hornin, eroze, změny klimatu a oxidace. V ekologii se studuje interakce mezi abiotickými a biotickými faktory a jejich vliv na potravní řetězce, koloběhy živin a stabilitu ekosystémů. Pojem se také používá v kontextu abiotické syntézy organických sloučenin v teorii vzniku života.