Testování

Testování je souhrnný proces zkoušení systému či procesu s cílem ověřit jeho shodu s požadavky, zjistit chyby a posoudit jeho kvalitu. Přístup vychází z rozdílu mezi verifikací (zda výrobek odpovídá specifikacím) a validací (zda splňuje skutečné potřeby uživatelů). Testování se uplatňuje v různých oborech, nejintenzivněji však v informačních technologiích, ve výrobě, medicíně a vzdělávání.

V softwaru se testování zaměřuje na odhalení chyb a potvrzení správného chování systému. Základními typy jsou unit tests, integrační testy, systémové testy a uživatelské akceptační testy. Proces testování zahrnuje plánování, návrh testovacích případů, provedení testů, vyhodnocení výsledků a správu chyb, následné testování oprav a regresní testy. Důležité principy zahrnují vyžadování testovatelných požadavků, nezávislé testování, brzké zapojení testování do vývoje a řízení rizik s prioritizací testů podle důležitosti a pravděpodobnosti chyby.

Metody testování rozlišují statické a dynamické postupy. Statické metody zahrnují kontroly dokumentace, revize a desk-checking, dynamické metody pak samotné provedení testů. Designové techniky testů zahrnují dělení podle ekvivalence, analýzu hranic, tabulkové rozhodování. Automatizace testů zvyšuje opakovatelnost a rychlost regresních testů. Uplatňují se testy řízené rizikem a testy s cílem minimalizovat náklady.

Organizační rámce a standardy upravují procesy testování. Mezinárodní standardy pro testování softwaru se opírají o modely ISO/IEC/IEEE 29119 a také o profesní rámce jako ISTQB. Dokumentace testů zahrnuje testovací plán, logy, reporty o chybách a závěrečnou zprávu o testování. V praxi se testování používá také v továrnách pro řízení jakosti a v klinických studiích pro ověřování bezpečnosti a účinnosti léčiv.

Testování patří k důležitým prvkům řízení kvality a umožňuje snižovat rizika spojená s nasazením produktů na trh. V diskurzu o testování se často diskutuje o nákladech, pokrytí testů a míře důslednosti, s cílem vyvážit rychlost vývoje a spolehlivost výsledků.